wz

Děti s poruchami učení mohou zvládat i vysokoškolské studium  
23.1.2007, Zdroj: ČTK, Verlag Dashöfer


Některé děti, postižené poruchami učení, mají se základní školní docházkou problémy. Část však zvládne i střední školu, výjimkou nejsou ani vysokoškolští studenti, kteří trpí například dyslexií. Pro úspěšné studium je důležitý vstřícný přístup učitelů, shodují se odborníci.
 

Školákům, kteří trpí nějakým typem poruchy, ale zároveň mají ke středoškolskému studiu intelektuální předpoklady, pomáhají s výběrem správné školy odborníci. Základních škol, které mají takzvané dystřídy až do devátých ročníků, je v České republice málo, jednou z nich je například pražská škola v Ohradní ulici.

„Na přihlášku na střední školu dětem píšeme, že trpí poruchou, některé střední školy jsou k těmto žákům vstřícní, na jiných se setkají s nepochopením,“ tvrdí ředitelka školy Marie Zimová.

Podle speciální pedagožky Kamily Balharové, která na škole působí jako výchovná poradkyně, s řediteli středních škol problém většinou nebývá, neochotní slevit ze svých požadavků jsou spíše někteří učitelé. Balharová v tom případě radí rodičům přinést vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny a vysvětlit, jaký přístup potřebuje dítě se specifickými poruchami učení. Pomoci pedagogům může také školní psycholog.

Podle pracovnice pedagogicko-psychologické poradny v Praze 4 Renaty Rynešové některé střední školy odpouštějí dětem s poruchami učení přijímací zkoušky z českého jazyka, jiné pro ně připravují náhradní způsob testů.

Výzkum, který by sledoval, kolik dětí s poruchami učení se dostává na střední školu, se v Česku podle Balharové zatím nedělal. V loňském roce se ze speciálních tříd školy v Ohradní ulici dostalo na některý z typů středních škol 86 procent žáků, většina z nich volila učební obory s maturitou, jeden školák byl přijat na gymnázium. „Máme od nich zpětnou vazbu, problémy se studiem má pouze jeden žák,“ řekla Balharová.

Děti, které trpí lehčí poruchou, nebo se jejich porucha natolik upravila, že mohou být integrováni v běžných třídách, mají šanci studovat na vysoké škole. S poruchou se již naučili pracovat. „Pro žáky, kteří potřebují specializovanou třídu až do devátého ročníku, bývá maturitní vzdělání nejvyšším cílem,“ myslí si Balharová.

Podle Rynešové jsou u přijímacích zkoušek shovívavé i některé vysoké školy. Také ona si myslí, že student, který trpí poruchou a studuje vysokou školu, už umí svůj hendikep zvládat a nemá s učivem velké problémy. „Čtou si například texty nahlas nebo víckrát,“ popisuje. Výjimkou jsou jazyky, zkoušky z nich jim školy často odpustí, pokud mají z poradny doklad o vyšetření.

Podle Zimové ale pro některé školáky s poruchou stále zůstává dost těžké absolvovat i základní školu. „Naše školství je pořád hodně zaměřené na pojmy a oni jim často nerozumějí,“ tvrdí s tím, že problémy těmto žákům dělají například podobně znějící a vypadající cizí slova. Na vyšším stupni a na střední škole jim výuku hodně usnadňují počítače.

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří dyslexie. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu. Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis, dysgrafie znamená obtíže s písemnou formou projevu, dyskalkulie je specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.
 


 

 

Zpět