wz

6. Studium cizinců ve školách a školských zařízení v České republice

 

Dnem vstupu České republiky do Evropské unie nabyla účinnosti celá řada nových právních předpisů případně novel předpisů stávajících, které jsou výsledkem implementace či jiné formy převzetí práva ES do právního řádu ČR. Dále začala platit i ta část práva ES, která je aplikovatelná přímo bez převzetí do právního řádu ČR. Základem práva ES, tzv. prvním pilířem, jsou tři (někdy se uvádí čtyři) zakládající smlouvy. Z těchto smluv vyplývají i čtyři základní svobody, a to volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Pro resort školství je důležitý zejména volný pohyb osob. Ta vychází zejména z článků 39 a 40 smlouvy o založení Evropského společenství a základem této svobody je, že při zaměstnávání osob musí být se všemi občany EU zacházeno stejně a musí být odstraněny všechny překážky, které by mohly volnému pohybu bránit (např. překážky v přístupu dětí pracovníka ke vzdělávání). Dalším důležitým článkem je čl. 18, který říká, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v předpisech přijatých k jejímu provedení. V čl. 12 je pak zakotven tzv. princip nediskriminace, který znamená, že v rámci předmětu úpravy této smlouvy, aniž by byla dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána diskriminace z důvodů státní příslušnosti.

Na tuto zakládající smlouvu pak navazují další předpisy ES. Jde zejména o nařízení Rady  1612/68 o svobodě pohybu pracovníků v rámci Společenství a navazující směrnici  68/360/EHS o odstranění omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř Společenství. Dále je důležitá směrnice 90/364/EHS o právu pobytu, směrnice 93/96/EHS o právu pobytu pro studenty a z poslední doby doporučení Parlamentu a Rady 2001/613/ES o mobilitě studentů. Toto doporučení výslovně říká, že mobilita studentů, učitelů a dalších účastníků vzdělávání je nedílnou součástí svobody pohybu osob. Zakládající smlouvy a nařízení jsou aplikovatelná přímo, směrnice musí být zapracovány do právního řádu členského státu. Vzhledem k členství ČR v Evropské unii jsou již všechny tyto předpisy v právních předpisech ČR nějakým způsobem zohledněny.

Ze všech předpisů zmíněných výše vyplývá jedno základní pravidlo: rovnost zacházení pro všechny občany EU, což v resortu školství znamená přístup ke vzdělávání a školským službám za stejných podmínek, jako mají občané toho konkrétního státu. Jak je navíc vidět na posledně zmíněném doporučení, ochrana rovného zacházení se neustále posiluje. Zatímco starší nařízení a směrnice byly zaměřeny zejména na tzv. migrující pracovníky a jejich rodiny, dnes se do práva na svobodu pohybu a na rovné zacházení zahrnují i migrující studenti.

 

Závazky České republiky vyplývající z členství v EU jsou respektovány i v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Ustanovení § 20 upravuje podmínky, za nichž je poskytováno vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona osobám, které nejsou občany České republiky. Tato oblast dosud nebyla v právních předpisech dostatečně ošetřena (pravidla pro vzdělávání cizinců ve veřejných školách byla upravena pouze interním předpisem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy).

Zákon vychází z principu, že hlavní segmenty vzdělávání, tedy vzdělávání základní, střední a vyšší odborné, jsou poskytovány všem cizincům, kteří pobývají na území České republiky oprávněně (včetně azylantů a účastníků řízení o udělení azylu), za stejných podmínek jako občanům České republiky.

Stejné podmínky v praxi znamenají především stejný přístup ke vzdělávání, pokud jde o bezplatnost či podmínky úplaty za toto vzdělávání, stejné podmínky pro přijetí, průběh a ukončování vzdělávání apod. Na druhou stranu stejné podmínky také předpokládají schopnost cizinců vzdělávat se v českém jazyce, popřípadě v jiném jazyce, který je v dané škole jazykem vyučovacím. Z ustanovení § 20 tedy nevyplývá právo cizinců vzdělávat se na našem území ve svém mateřském jazyce.

Ustanovení dále upřesňuje postup ze strany ředitele školy při přijímání cizinců ke studiu. Cizinci se stávají žákem školy za podmínek stanovených zákonem č. 561/2004 Sb., pokud řediteli školy prokáží nejpozději při zahájení vzdělávání oprávněnost svého pobytu na našem území. Účast v přijímacím řízení ke studiu (na střední či vyšší odbornou školu) a vznik nároku na přijetí ke studiu však nejsou tímto prokázáním podmíněny.

Ustanovení dále respektuje vstup České republiky do Evropské unie v tom smyslu, že je výslovně zaručen osobám se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům přístup ke všem oblastem vzdělávání a školských služeb podle tohoto zákona za stejných podmínek jako občanům České republiky. Tyto osoby v souladu s právními předpisy ES také nemusí prokazovat oprávněnost svého pobytu na území České republiky (viz výše).

Ustanovení § 20 odst. 4 je pak zachováním dosavadního právního stavu, kdy se cizincům, kteří získali předchozí vzdělání v zahraniční škole, promíjí na jejich žádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky ke studiu ve středních a vyšších odborných školách. Schopnost cizince vzdělávat se v českém jazyce se ovšem ověří rozhovorem.

Ustanovení odstavců 5 až 7 stanovuje, za jakých okolností jsou začleňovány děti pracovníků ze zemí EU do škol, v nichž plní povinnou školní docházku v České republice. Ustanovení vychází ze směrnice 77/486/EHS z 25. 7. 1977 týkající se vzdělávání dětí migrujících pracovníků a konkretizuje ji do našich podmínek. Zároveň se v souladu s touto směrnicí stanoví, že pro tyto děti zajistí krajský úřad bezplatnou přípravu českého jazyka, která jim umožní začlenit se do vzdělávání v základní škole; rovněž bude tento orgán podle svých možností podporovat výuku mateřského jazyka těchto dětí a kultury země původu. Pokud jde o vzdělávání pedagogických pracovníků, kteří budou vzdělávat děti pracovníků EU, zajistí krajský úřad jejich přípravu pro tuto činnost. 

Podrobnosti o této jazykové přípravě stanovuje vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, která nabyla účinnosti dnem 25. ledna 2005.

 

Prokázání oprávnění k pobytu bude požadováno především v souladu se  zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. U občanů EU a jejich rodinných příslušníků není prokázání oprávnění k pobytu podmínkou zahájení vzdělávání, jejich občanství EU může být dokládáno i pouze cestovním pasem nebo průkazem totožnosti, neboť občan EU od 1. května 2004 k pobytu na území ČR jiný doklad, vízum ani povolení nepotřebuje. Stejné postavení jako občan EU má podle zákona č. 326/1999 Sb. i občan Švýcarska, Islandu, Lichtenštejnska a Norska, pokud jde o pravidla pobytu na území členských států EU.

Práva rodinných příslušníků občanů EU jsou upravena zejména v nařízení 1612/68/EHS a jsou ošetřena evropským právem pouze v případě, kdy pracovník občan EU pracuje v jiné zemi EU než v domovské (právo EU nekryje čistě vnitřní otázky, kdy se jedná o práva rodinných příslušníků občana EU pracujícího ve své domovské zemi).

Práva rodinných příslušníků jsou odvozována od existence pracovníka (většina z nich zanikne skončením pracovního poměru).

Rodinu (pro účely volného pohybu osob) tvoří:

- pracovník,

- jeho manžel či manželka,

- děti – mladší 21 let, dále děti starší závislé na rodičích (studenti či handicapovaní), a

- rodiče obou manželů, jsou-li na nich závislí (a žijí ve společné domácnosti).

Rodinný příslušník občana ČR nebo občana EU, který nemá občanství Evropské unie, může požádat o povolení k přechodnému pobytu na území ČR/EU. Podmínkou je, že občan EU, o jehož rodinného příslušníka se jedná, již žádost o povolení k přechodnému pobytu podal nebo na základě tohoto povolení na území ČR již pobývá. Doba platnosti průkazu k pobytu vydaného rodinnému příslušníkovi je stejně dlouhá jako doba platnosti přechodného pobytu státního příslušníka členského státu Evropské unie.

 

Od 1. 5. 2004 tedy lze po cizincích pro účely prokázání oprávněnosti jejich pobytu na území České republiky, resp. k doložení jejich státní příslušnosti jiného členského státu Evropské unie, požadovat doklady uvedené v následující tabulce.

 

 

Poznámka: Stanovisko č. 6 Právních výkladů č. 1 bylo upraveno pouze formulačně a byly upřesněny odkazy na zákon č. 561/2004 Sb. Z věcného hlediska v tomto výkladu ke změnám nedošlo.


 

 

 

Kategorie cizinců

oprávnění k pobytu v ČR

doklad tohoto oprávnění

1. občané EU (včetně občanů Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska)

na základě práva volného pohybu osob vyplývajícího ze Smlouvy o založení Evropských společenství, Přílohy V a VIII Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru a Smlouvy ES a členských států na straně jedné a Švýcarskou konfederací

cestovní doklad (např. cestovní, diplomatický, služební a úřední pas) nebo průkaz totožnosti

 

vyplývající ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:

 

 

 

na základě zvláštního pobytového povolení (tj. povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu) – o toto povolení může (ale nemusí) občan EU požádat, hodlá-li pobývat v ČR déle než 3 měsíce

průkaz o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství;

 

občané Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska - průkaz o povolení k pobytu

2. rodinní příslušníci občanů EU (včetně občanů Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska),

vyplývající ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:

 

kteří nejsou občany některého z těchto států

na základě povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu, požádá-li o toto povolení rovněž rodinný příslušník – občan EU

 

v případě, že rodinný příslušník – občan EU o toto povolení nepožádá, jsou tito cizinci ve stejném režimu jako ostatní cizinci pobývající v ČR

průkaz o povolení k pobytu

 

3 a)  ostatní cizinci pobývající v ČR  -přechodně

vyplývající ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:

 

 

a)                    bez víza, stanoví-li tak mezinárodní smlouva[1] nebo nařízení vlády

 

b)                    na základě krátkodobého víza - víza k pobytu do 90 dnů;

 

 

 

c)                    na základě dlouhodobého víza - víza k pobytu nad 90 dnů;

 

 

 

d)                    na základě povolení k dlouhodobému pobytu

 

 

cestovní doklad

 

 

vízum v cestovním dokladu

osoba mladší 15 let, která nemá samostatný doklad – vízum v cestovním dokladu jiného cizince

 

vízum v cestovním dokladu

osoba mladší 15 let, která nemá samostatný doklad – vízum v cestovním dokladu jiného cizince

 

průkaz o povolení k pobytu

- průkaz se vydává osobě starší 15 let; cizinci mladšímu 15 let se vydá správní rozhodnutí

3 b)  ostatní cizinci pobývající v ČR -trvale

vyplývající ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:

 

 

a)      na základě povolení k pobytu

 

 

 

 

 

b)      na základě rozhodnutí o svěření  cizince do náhradní výchovy

správní rozhodnutí vydané Policií ČR+ průkaz o povolení k pobytu

-                  průkaz se vydává osobě starší 15 let; cizinci mladšímu 15 let se vydá pouze správní rozhodnutí

 

-                  do 15 let i bez cestovního dokladu, na základě potvrzení policie o oprávnění k trvalému pobytu

-                  15 let – 18 let - průkaz o povolení k pobytu

-                  od 18 let musí  požádat o trvalý pobyt dle a)

4. žadatel o udělení azylu

vyplývající ze zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu):

 

 

na základě víza za účelem řízení o  azylu, nemá-li jiné oprávnění k pobytu

průkaz žadatele o udělení azylu

- žadatel mladší 15 let může být zapsán v průkazu rodičů

5. azylant

vyplývající ze zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu):

 

 

 na základě rozhodnutí o udělení azylu

průkaz povolení k pobytu azylanta

- děti azylanta mladší 15 let mohou být   zapsány do průkazu rodičů

6. žadatel o poskytnutí dočasné ochrany

vyplývající ze zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců:

 

 

 na základě nařízení vlády nebo rozhodnutí Rady EU     o vyhlášení dočasné ochrany cizinců

průkaz žadatele o poskytnutí dočasné  ochrany

- žadatel mladší 18 let může být zapsán v průkazu rodičů

7. cizinec požívající dočasné ochrany

vyplývající ze zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců:

 

 

na základě nařízení vlády nebo rozhodnutí Rady EU     o vyhlášení dočasné ochrany cizinců

průkaz cizince požívajícího dočasné ochrany

- žadatel mladší 18 let může být zapsán v průkazu rodičů

 

 


 

[1] viz internetové stránky MZV ČR ® „Cestujeme do zahraničí“ ® „Přehled států s bezvízovým stykem“