wz

Omlouvání žáků

Dopis Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR

adresovaný MUDr. Pavlu Neugebauerovi, předsedovi SPLDD ČR

12

VOX P E D I AT R I A E

VĚC: Omlouvání nepřítomnosti žáků ve škole

Vážený pane předsedo,

obdrželi jsme Vaše stanovisko k otázce omlouvání nepřítomnosti žáků ve škole ze strany lékařů ze dne 4.7.2001. Vzhledem k tomu, že Vaše stanovisko řeší nejen samotnou otázku vystavování potvrzení o nemoci žáka či o vyšetření žáka u lékaře ze strany lékařů, ale také otázku oprávněnosti školy vyžadovat od zákonného zástupce nezletilého žáka či od zletilého žáka omluvenku potvrzenou lékařem či otázku, zda se škola může dotazovat lékaře, zda žák v dané době lékaře navštívil (které naše stanovisko neřešilo, neboť se samotnou otázkou vystavování potvrzení o nemoci či o vyšetření u lékaře ze strany lékařů souvisí pouze nepřímo, a také je nepovažujeme za sporné), dovolte nám, abychom se k této věci vyjádřili. Naprosto souhlasíme s Vaším názorem (který vychází především z ustanovení §3 odst. 8 vyhlášky č.291/1991 Sb., o základní škole, a z ustanovení §2 odst. 2 a 3 vyhlášky č.354/1991 Sb., o středních školách), že v rámci poskytování vzdělávání ve škole vzniká právní vztah pouze mezi školou a žákem (případně zákonným zástupcem žáka, je-li nezletilý), jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti (povinnost zletilého žáka a zákonného zástupce žáka nezletilého zajistit pravidelnou a včasnou docházku do školy, zajistit řádné omluvení nepřítomnosti ve škole apod.) V žádném případě nemůže být účastníkem tohoto právního vztahu ošetřující lékař (opak jsme také, jak jsme přesvědčeni, nikdy netvrdili).

V rámci tohoto právního vztahu opravňuje platný právní předpis (§ 3 odst. 9 vyhlášky č.291/1991 Sb. a § 2 odst. 4 vyhlášky č.354/1991 Sb.) školu (potažmo třídního učitele či mistra odborné výchovy) omluvit v závažných případech nepřítomnost žáka ve vyučování pouze na základě omluvenky vystavené zákonným zástupcem nezletilého žáka či zletilým žákem, která obsahuje lékařské potvrzení o nemoci žáka, případně o jeho návštěvě u lékaře. Považujeme za naprosto samozřejmé, že povinnost doložit nepřítomnost prostřednictvím lékařského potvrzení směřuje vůči zákonnému zástupci nezletilého či vůči zletilému žákovi (opět si dovolujeme tvrdit, že opak nelze ze žádného našeho vyjádření dovodit). Uvedené se samozřejmě odráží i v tom, že podmínky pro omlouvání nepřítomnosti žáka ve vyučování jsou v praxi součástí školních

řádů, které mohou zavazovat pouze osoby, které jsou účastníky vzdělávacího procesu v dané škole (žáky, jejich zákonné zástupce a zaměstnance školy).

Na tomto místě si ovšem dovolujeme polemizovat (s mezi lékařskou veřejností velmi rozšířeným názorem), že omlouvání nepřítomnosti žáka ve vyučování je pouze záležitostí zákonného zástupce žáka nebo samotného žáka, je-li zletilý. Škola totiž neplní pouze funkci vzdělávací, ale neméně důležitou funkci výchovnou a má také velmi významné postavení v oblasti sociálně právní ochrany dětí. Je zákonnou povinností školy vyplývající ze zákona č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, vyhledávat a upozorňovat na případy dětí, které zanedbávají svou školní docházku, vedou zahálčivý či nemravný život nebo jejichž rodiče či jiný zákonní

zástupci neplní řádně své funkce vyplývající z rodičovské zodpovědnosti apod.

Pokud bychom připustili, že škola je povinna omluvit nepřítomnost žáka ve vyučování pouze na základě omluvenky podepsané zákonným zástupcem či zletilým žákem, přišla by škola o jeden z velmi důležitých podnětů, který může pomoci odhalit, že ve výchově a rodinném zázemí žáka není vše v pořádku. Především v rámci plnění povinné školní docházky (kdy přímo z Listiny základních práv a svobod a ze zákona č.29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá povinnost školní docházky a také povinnost zákonného zástupce školou povinného dítěte jeho docházku zajistit, přičemž zanedbání péče o povinnou školní docházku je přestupkem ve smyslu § 31 zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), ale i v rámci studia ve střední škole, by v takovém případě hrozilo reálné nebezpečí, že zákonní zástupci nezletilých žáků by omlouvali i zcela nedůvodnou nepřítomnost žáka ve škole (a dokonce i nepřítomnost, o níž nebyli sami svými dětmi vůbec informováni) a to i z důvodu zatajení svého selhání či zavinění.

V takové situaci je pro resort školství potvrzení lékaře o nemoci žáka či o jeho vyšetření u lékaře jako součást omluvenky velmi důležitým, dokonce zcela nezastupitelným, objektivním podkladem, ze kterého může škola při své práci vycházet. Je pravdou, že není účelné, ba dokonce může být ve svém důsledku kontraproduktivní, aby škola vyžadovala omluvenku doloženou potvrzením lékaře v případě každé či skoro každé absence. Je třeba, aby škola řádně zvážila, jaké případy (a to i individuální) bude považovat za odůvodněné (jak praví § 3 odst. 9 vyhlášky č.291/1991 Sb.), a toto řádně vymezila ve svém školním řádu. Stejně tak považujeme za nutné zdůraznit, že zcela souhlasíme s tím, že školy nejsou oprávněny získávat informace o nemoci či vyšetření svých žáků u lékaře přímo od lékaře, stejně jako lékaři nejsou oprávněni dané informace škole sdělovat, bez kvalifikovaného souhlasu (§9 zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) zletilého žáka či zákonného zástupce nezletilého žáka. Nutnost kvalifikovaného souhlasu ke sdělování těchto citlivých osobních údajů považujeme za naprosto samozřejmou (opět si dovolujeme poznamenat, že opačný názor MŠMT nikdy nezastávalo).

Pokud jde o samotnou povinnost lékaře potvrzení o nemoci či o vyšetření žáka vystavit, uvádíme následující. Smyslem našeho předchozího i tohoto stanoviska je řešit pouze případy, kdy žák navštíví lékaře skutečně za účelem poskytnutí zdravotní péče, která směřuje k zachování či zlepšení jeho zdravotního stavu, nikoliv případy, ve kterých žák navštíví lékaře pouze za účelem vystavení "omluvenky" (o takových případech podle našeho názoru vůbec nemá smysl hovořit).

K Vašemu názoru, že žádný právní předpis lékaři neukládá povinnost vystavit potvrzení o nemoci či o vyšetření žáka, který odůvodňujete skutečností, že nařízení vlády č.108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, již z ústavních důvodů neobsahuje povinnost příslušného zařízení vystavit zaměstnanci doklad o existenci překážky v práci a době jejího trvání ve smyslu §30 odst. 2 zrušeného nařízení vlády č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, lze říci toto.

Uvedená povinnost nemohla být nařízením vlády č.108/1994 Sb. stanovena, neboť stanovení takové povinnosti podzákonným právním předpisem nemělo v době vydání nařízení vlády č. 108/1994 Sb. oporu v zákoně, k jehož provedení bylo vydáno (zákoník práce), jak stanoví článek 4 Listiny základních práv a svobod.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (podobně jako Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření ze dne 26.7.2001) ale neodvozuje povinnost lékaře vystavit ve výše uvedených případech potvrzení (posudek) z podzákonného právního předpisu, ale z § 38 zákona č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, tedy z právního předpisu, který s ohledem na svou právní sílu nepochybně může v souladu s výše citovaným článkem 4 LZPS povinnosti ukládat. Z ustanovení §38 zákona č.48/1997 Sb. vyplývá, že péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění zahrnuje také posudkovou činnost spočívající mimo jiné v posuzování dočasné neschopnosti k práci nebo ke studiu ošetřujícím lékařem. Výraz "posuzování" podle našeho názoru zahrnuje nejen vyšetření pacienta, stanovení diagnózy, ale také vyvození patřičného závěru, tedy zda pacient je či není dočasně práce či studia neschopen, a jeho vyjádření v písemné podobě (posudku). Výklad, podle něhož je sice součástí posudkové činnosti hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění vyšetření pacienta, ale nikoliv písemný závěr vyšetření (posudek), považujeme i s ohledem na níže uvedené jako účelový. Dále uvádíme, že z vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že ošetřující lékař je povinen potvrzovat dočasnou pracovní neschopnost na předepsaných tiskopisech v případě, že vyšetřením zjistí, že občanovi jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní zaměstnání. Dosavadním zaměstnáním se pak v souladu s §1 odst. 3 této vyhlášky rozumí "činnost zakládající účast na nemocenském pojištění, při jejímž výkonu pracovní neschopnost vznikla." Činností, která zakládá účast na nemocenském pojištění, je pak podle našeho názoru i studium v základní, střední nebo vyšší odborné škole, neboť po dobu tohoto studia je žák pojištěncem pro účely nemocenského pojištění (§1 odst. 1 písm. l) zákona č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů). To znamená, že rozdíl mezi žákem a zaměstnancem je v případě dočasné pracovní neschopnosti pouze v otázce vzniku nároku na nemocenskou dávku, nikoliv v otázce jejich právního postavení pro účely vystavení potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti (neboť jak vyplývá z § 4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb. doklad o pracovní neschopnosti je určen pro uplatnění nároku na nemocenské, pro evidenci práce neschopných občanů a pro omluvení nepřítomnosti v dosavadním zaměstnání; přičemž uvedené účely jsou zcela rovnocenné).

Přestože vystavování potvrzení o pracovní neschopnosti žákům není v současné době běžné (ale podle našich informací tak přesto praktičtí lékaři pro děti a dorost v některých okresech České republiky činí), lze podle našeho názoru závěr o povinnosti ošetřujících lékařů toto potvrzení vydávat i žákům škol učinit. Stále se tedy domníváme, že povinnost lékaře písemně potvrdit zletilému žákovi či zákonnému zástupci nezletilého žáka, že žák je nemocen, lze z platných právních předpisů dovodit. Uvědomujeme si však, že naše rozdílné právní názory může závazným způsobem vyřešit pouze soud v případě individuálního soudního sporu.

Naším cílem ovšem v žádném případě není, aby tento problém musel být řešen soudně. Rádi bychom našli takové řešení vzniklé situace, které by vyhovovalo pokud možno oběma stranám. Jak jsme již uvedli výše, potvrzení lékaře o nemoci žáka nebo o jeho vyšetření u lékaře jako součást omluvenky vystavené zákonným zástupcem nezletilého žáka nebo zletilým žákem, je skutečně v řadě případů velmi důležitým podkladem pro práci školy. Byli bychom velmi rádi, kdyby se tuto situaci pokusili pochopit také členové Vašeho sdružení, a neuchylovali se již do budoucna k plošnému odmítání vystavování takových potvrzení. Na druhou stranu se pokusíme školy metodicky vést k tomu, aby od zákonných zástupců nezletilých žáků a od zletilých žáků vyžadovali omluvenku potvrzenou lékařem skutečně pouze v závažných, odůvodněných případech, aby tak nedocházelo ke zbytečnému zatěžování lékařů touto administrativní činností.

 

Věříme ve Vaše pochopení a ve snahu najít smírné řešení vzniklé situace.

 

S pozdravem

JUDr. Jan Ješetický

ředitel legislativního a právního odboru

 

Zpět

Zpět na stránku VP